Tomáš Kafka, diplomat a básník, zakládající ředitel Fondu

Herbert Werner, bývalý poslanec Bundestagu, zakládající ředitel Fondu

V čem spočívá Vaše osobní motivace angažovat se v česko-německých vztazích?

Tomáš Kafka: Zájem o česko-německé vztahy jsem zdědil po otci, který se v 60. letech podílel na živé kulturní výměně mezi českou a zejména západoněmeckou literární obcí. S odstupem desetiletí jsem si tuto spolupráci a působení mého otce jako posla dobrých zpráv mezi Čechy a Němci maloval velmi romanticky až skoro idylicky. Velmi jsem si přál něco podobného zažít. V 90. letech se mi tato příležitost skutečně naskytla. Nemohu říct, že to v začátcích mého působení v česko-německých vztazích byla idyla, ale romantické a hlavně smysluplné to bylo. Za to jsem vděčný nejen česko-německým vztahům, ale především množství partnerů a spolupracovníků, které jsem měl v tu dobu čest poznat.

Herbert Werner: Moje matka byla Češka, a čím byla starší, tím více vyprávěla o mém rodném městě Teplicích. Zvědavost u mě probudil také kontakt s příbuznými z tehdejší ČSSR, praktikovaný přes třetí zemi. Během studia historie na univerzitě v Tübingen jsem se pak stále více zabýval historií Slovanů, obzvláště Čechů. Začal jsem si být vědom toho, nakolik historické zmatky a omyly ovlivnily osudy mých sudetoněmeckých a českých předků a nakolik právě Německo nese zodpovědnost za zlom mezi oběma našimi národy. Jako praktikující katolík jsem nabyl přesvědčení, že oba naše národy si mohou opět porozumět, když naleznou odvahu přiznat se ke svým chybám a budou schopny odpustit (nezapomínat!) chyby toho druhého. Předkládání vzájemných požadavků jako výchozí pozice při vytváření základu porozumění mezi národy – k čemuž na obou stranách opakovaně docházelo – vede nevyhnutelně do slepé uličky, v níž jako utvářející element platí minulost, a nikoliv budoucnost. Bylo mi také jasné, jak velmi podobné jsou mentální a emocionální aspekty obzvláště mezi českými Němci a Čechy! Proto jsem se pokoušel osobně přispět k překonání neblahé minulosti a k vytvoření přátelského vztahu mezi Čechy a Němci. V této souvislosti jsem ve funkci poslance Spolkového sněmu a spolkového předsedy Ackermann-Gemeinde již v roce 1991 doporučil tehdejšímu spolkovému kancléři Helmutu Kohlovi, aby došlo k založení česko-německé organizace mládeže nebo nadace s posláním usmíření.

Jaký význam měl/má podle Vašeho názoru vznik Česko-německého fondu budoucnosti?

Tomáš Kafka: Česko-německý fond budoucnosti měl přinést do našich vztahů více vzájemné důvěry a radosti. Pro dosažení prvního cíle měla posloužit humanitární gesta zejména pro do té doby opominuté české oběti holokaustu, pro dosažení druhého cíle pak podpůrná činnost Fondu v oblasti společných česko-německých projektů. Při pohledu na dnešní úroveň česko-německé relace s potěšením konstatuji, že Česko-německý fond budoucnosti se ve své misi osvědčil a nadále osvědčuje.

Herbert Werner: Česko-německý fond budoucnosti je dnes neodmyslitelnou součástí oboustranných vztahů a setkání mezi oběma národy. Autoři československo-německé Smlouvy o dobrém sousedství a Česko-německé deklarace netušili, že se tato instituce s posláním porozumění bude tak úspěšně rozvíjet a stane se nepostradatelným nástrojem pro podporu společných projektů. Uvážlivé a cílené počínání Fondu budoucnosti tato očekávání překonalo. Důležitý byl zejména fakt, že na příslušných projektových konceptech se podílely různé organizace obětí nacismu. Pouze díky tomu mohl fond směrodatně vypracovat a implementovat své pracovní principy ke kontrole a vyplacení odškodnění pro různé skupiny nuceně nasazených během nacistického režimu, a získal tak výsadní postavení mezi všemi podobnými nadacemi ve státech střední a východní Evropy.

Jaká je z Vašeho pohledu největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Tomáš Kafka: Česko-německý fond budoucnosti pomohl obyvatelům obou zemí pochopit, že česko-německé vztahy představují nejen historickou hypotéku, ale i každodenní příležitosti. Nejlepší forma splácení historických dluhů přitom spočívá ve správném využívání těchto příležitostí. Fond budoucnosti se za dvacet let své existence výraznou měrou podílel na šíření patřičných dovedností. Nemusíme spolu vždy souhlasit, měli bychom však umět spolu zacházet.

Herbert Werner: Největší zásluha Fondu budoucnosti spočívá vedle práce a plateb ve prospěch obětí koncentračních táborů a nuceně nasazených v tom, že se mu projektovou podporou skutečně podařilo motivovat řadu lidí z obou zemí ke konkrétní, do budoucna orientované spolupráci a tím díky vzájemnému poznání odbourávat, ba dokonce odstranit nedůvěru a zášť! Určitě se zde projevily i další, jiné vývojové aspekty: stále užší hospodářské vztahy, politická spolupráce, nakonec i společné zakotvení v rámci NATO a EU. Ty nejlepší cesty k porozumění mezi lidmi však byly nalezeny na osobní a emoční rovině rozmanité a odpovědné spolupráce v rámci konkrétních projektů! Nezastupitelnou roli zde hraje také Česko-německé fórum mládeže, které s fondem úzce spolupracuje.

Co byste si přál z hlediska budoucnosti česko-německých vztahů?

Tomáš Kafka: Občanům našich zemí přeji, aby v sobě nacházeli citlivé partnery a posluchače, kdykoliv by cítili potřebu dnešní svět lépe pochopit. Jsem přesvědčen, že dobré česko-německé vztahy jsou významným předpokladem pro to, aby se Češi i Němci v dnešním světě cítili více doma.

Herbert Werner: Česko-německý fond budoucnosti se musí definitivně stát stálou institucí mezi oběma našimi národy a státy. K tomu je nezbytný nadační kapitál, díky němuž by odpadla pravidelná finanční jednání ohledně pokračování činnosti fondu! Bylo by bláhové se domnívat, že když se oboustranný vztah v Evropské unii uspokojivě etabloval, nebude již fondu zapotřebí. U každé generace je třeba iniciovat vždy nový impuls k porozumění a přátelství mezi národy; zde je to vzhledem k česko-německé minulosti o to více nevyhnutelné. A neodehrává se to ve velkých montážních halách, ale v místních církevních a občanských společenstvích a spolcích, v rámci osobní, důvěrné spolupráce. Právě tu Fond budoucnosti podporuje!