Michael Jansen
Z čeho vychází Vaše osobní motivace angažovat se ve prospěch česko-německých vztahů?
Mé vztahy a dojmy ve spojitosti s naším českým sousedem ovlivnily zejména dvě události.
Jednak to byla velmi silná a nezapomenutelná atmosféra večera dne 30. září 1989 na balkóně německého velvyslanectví v Praze, v Lobkovickém paláci. Stál jsem tam za ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genscherem jako jeho blízký spolupracovník ve chvíli, kdy sdělil Němcům z NDR, čekajícím dole v zahradě, že jim bude ještě oné noci umožněn odjezd.
Dále to byla společná činnost německé nadace Připomínka, odpovědnost a budoucnost (EVZ) a Česko-německého fondu budoucnosti ve prospěch českých obětí nacismu. Ve funkci předsedy představenstva a později předsedy kuratoria nadace EVZ jsem často navštěvoval Prahu a vděčně vzpomínám na velmi dobrou a důvěrnou spolupráci s velvyslancem Jiřím Šitlerem z českého ministerstva zahraničí a nynějším ředitelem Fondu budoucnosti Tomášem Jelínkem.
Jaký význam podle Vašeho názoru mělo, popř. má založení Česko-německého fondu budoucnosti?
Založení Česko-německého fondu budoucnosti bylo předpokladem pro to, aby 75 000 českých žadatelů obdrželo finanční prostředky uvolněné ze strany Spolkové republiky Německo po složitých mezinárodních vyjednáváních.
V čem podle Vás spočívá největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?
Obě strany usilovaly vzhledem k vysokému věku oprávněných osob o co možná rychlá rozhodnutí a předání finančních prostředků. To se nakonec podařilo díky bezproblémové součinnosti obou stran. A v tom také podle mého názoru spočívá největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti: že to Němci a Češi zvládli společnými silami.
Co byste si přál pro budoucnost česko-německých vztahů?
Pro budoucnost česko-německých vztahů si přeji, abychom ve společném domě zvaném Evropa k sobě měli ještě blíže a abychom pěstovali přirozené a dobré sousedství.