Z čeho vychází Vaše osobní motivace angažovat se ve prospěch česko-německých vztahů?

Moje osobní motivace vychází z mé politické působnosti, obzvláště pak ve spojitosti s mojí funkcí poslance Německého spolkového sněmu od roku 1990. Na druhé straně vychází také z mých osobních zkušeností a kontaktů ve Francích, které jsou mým domovem, a v Česku. Ve Francích nalezlo svůj nový domov velké množství odsunutých sudetských Němců. Zámek Schwarzenberg v Scheinfeldu, nacházející se v sousedství, se stal centrem českého disentu. Kníže Karel Schwarzenberg, členové Charty 77 a samozřejmě také Václav Havel byli osobnostmi, které pracovaly pro svobodomyslné Čechy a proti komunistickému útlaku a diktatuře, a to i ve Francích.

Ve svých politických funkcích jsem měl hodně co do činění se střední a východní Evropou. Již v roce 1991 jsem se stal předsedou pracovní skupiny „Zahraničí, obrana, Evropa“ v rámci zemské skupiny CSU a v této souvislosti jsem se zabýval zahraničními tématy. Jako zpravodaj pro východoevropské regiony a témata jsem brzy intenzivněji poznával východoevropské země.

Velmi mě přitom ovlivnila setkání a úkoly v rámci mé úlohy zpravodaje ve spojitosti s československo-německou Smlouvou o dobrém sousedství z roku 1992.

Ale také politický kontext, převraty a transformační procesy v postsovětských státech směrem k mladým demokraciím ovlivňovaly politický diskurs na počátku devadesátých let a také na mě měly trvalý vliv. Pro mě jako politika, jehož bavorský domov měl hranici s jedním z těchto „nových“ států, bylo důležitým cílem, abych k těmto tématům nějakým způsobem přispěl.

Na osobní úrovni ve mně zanechaly trvalý dojem má setkání například s Franzem Neubauerem, Johannem Böhmem a řadou dalších sudetských Němců na jedné straně, a s Felixem Kolmerem, Jiřím Grušou (motto: „böhmische Dörfer“) nebo také Milanem Horáčkem na straně druhé. Ještě jednou jsem na vlastní oči spatřil, nakolik velká část českého obyvatelstva a sudetských Němců usilovala o smíření, a zároveň mi bylo jasné, že politický pokrok potřebuje angažovanost každého jednotlivce. Uvědomil jsem si, že i já chci a měl bych zde přispět svým dílem.

Jaký význam podle Vašeho názoru mělo, popř. má založení Česko-německého fondu budoucnosti?

Česko-německý fond budoucnosti postavil ve zvláštní historickou chvíli vztahy obou zemí na zcela nové základy. Nemluvit o sobě, nýbrž spolu – tak zněla zásada do budoucna. S dnešní primární úlohou financování česko-německých projektů byly položeny dlouhodobé základy pro vytvoření strukturovaného rámce pro nejrůznější formáty a aktivity a především pro poskytnutí finančního zabezpečení. Jako příklady lze jmenovat setkání mládeže, péči o památky a jejich obnovu, různá česko-německá diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty nebo také jazykovou výuku a přeshraniční spolupráci.

Společně s Česko-německým diskusním fórem vytvořil Česko-německý fond budoucnosti prostor pro konstruktivní setkání orientovaná na hodnoty, která zde dosud chyběla.

Výsledek několik desetiletí trvající činnosti diskusního fóra nyní představuje také Strategický dialog, který prostřednictvím různých pracovních skupin více spojuje česko-německou spolupráci v rámci různých oblastí, jako je zahraniční a evropská politika, ale také pracovní trh a duální vzdělávání.

V čem podle Vás spočívá největší zásluha Česko-německého fondu budoucnosti?

Jedním z počátečních poslání, ale také cílů Česko-německého fondu budoucnosti bylo odškodnění českých obětí nacismu, což bylo téma spojené s mnoha výzvami, například kategorizací obětí. Někteří lidé byli nuceně nasazeni v Německu, jiní na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava, oběti trpěly i v různých věznicích.

Vyrovnání jsme chtěli poskytnout všem postiženým osobám, tedy jak českým, tak sudetoněmeckým nuceně nasazeným, ale i těm, kteří byli, okradeni o svá práva a důstojnost, vězněni v Terezíně a poté si v Osvětimi jen s velkými obtížemi zachránili holý život, a dále těm, kteří byli vyhnáni ze své vlasti. Přitom se podařilo, aby otázka, co bylo příčinou čeho, nebyla schematicky projektována na individuální osudy. K odškodnění sudetoněmeckých obětí však bohužel nedošlo tak, jak jsme si je původně představovali.

Pozvání Václava Havla k návratu do vlasti bylo projevem politického vyčerpání nesmiřitelné doktríny Edvarda Beneše. Určitým způsobem bylo krystalizačním bodem v rámci tohoto nového směru ve smíření rozšíření chebského hřbitova, kde řada německých obětí těžkých časů nalezla pokojné spočinutí. Fakt, že k tomu došlo za účasti zástupců sudetoněmeckých krajanských spolků a strážních jednotek bundeswehru a českých občanů a představitelů státu, svědčil o této změně více než cokoliv jiného.

Díky angažovanému zapojení partnerů a partnerských organizací, mezi kterými byly svazy organizací, privátní sponzoři, hospodářské podniky, ale také spolková nadace Připomínka, odpovědnost, budoucnost, bylo možné vést plynulý dialog. Zásadních výsledků jednání ohledně odškodnění obětí nacismu bylo dosaženo se zapojením všech aktérů. Účast na těchto rozhovorech a můj skromný příspěvek v jejich rámci mě významným způsobem ovlivnily.

Provedením plateb ve prospěch nuceně nasazených osob byl pověřen Česko-německý fond budoucnosti. Tím byl také přímo zmocněn zpracováním jedné z nejtěžších kapitol společných dějin.

Vůči sudetoněmeckým odsunutým a nuceně nasazeným osobám bylo učiněno alespoň symbolické gesto uznání jejich utrpení. A naskytla se i šance, aby byly odškodněny také osoby, které byly postiženy dvakrát: čeští Židé, které Hitler deportoval do koncentračních táborů a o pár let později je český komunistický vůdce poslal do táborů NKVD. Toto téma bylo projednáváno Česko-německým diskusním fórem (pracovní skupinou s názvem Dialog bez tabu) stejně jako téma utrpení v Postoloprtech, kde byli zavražděni nevinní sudetští Němci.

Založením Česko-německého fondu budoucnosti vznikla instituce, která mohla tematizovat historickou odpovědnost obou zemí a zároveň otevřít cestu pro společnou budoucnost.

Co byste si přál pro budoucnost česko-německých vztahů?

S ohledem na budoucnost česko-německých vztahů doufám v pokračující občanský dialog mezi Čechy a Němci a ve společné soužití na všech společenských a politických úrovních, jehož prioritní cíl pro budoucnost obou našich národů bude představovat spojená Evropa. Obě země mají zásadní postavení při utváření sebevědomé a společné středoevropské perspektivy.