Při poslední diskusi, která se v naší tramvaji dvacítce odehrála, si moderátorka a novinářka Bára Procházková povídala se svými novinářskými kolegy Kilianem Kirchgessnerem a Pavlem Polákem. Kilian působí v České republice jako korespondent pro různá německá média již od roku 2005, naopak Pavel Polák je už čtyři roky zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu v Berlíně. Oba jsou laureáty Česko-německé novinářské ceny.

Práce novináře není v dnešní době jednoduchá. Dávno to není už jen on sám, kdo vzájemné vnímání sousedů o sousedech ovlivňuje, shodli se diskutující. Lidé mají mezi sebou kontakty, mohou se zajet do sousední země podívat, hlavně ale existují sociální média, která do značné míry službu informačních kanálů přebírají.

Je zajímavé si všímat, jaký druh informací o sousedovi je relevantní pro Čechy a jaký pro Němce. Zatímco českým zprávám o Německu dominují zprávy o aktuálním dění na německé politické scéně, německý pohled na Česko je od těchto každodenních zpráv trochu více očištěn a v německých médiích dostávají častěji prostor příběhy lidí ze zákulisí. Takové příběhy, které vytvářejí hlubší vhled do toho, co se v Česku děje a proč. O tyto příběhy je v Německu relativně zájem, což je ale dáno tím, že v zemi existuje velké množství veřejnoprávních médií, tedy kanálů, které je mohou odvysílat. Je ovšem pravda, že je složité, aby se tyto příspěvky dostaly do hlavního vysílacího času.

Čeho se v německých médiích naopak tak často nedočkáme? Z pohledu Kiliana se daří omezovat příspěvky, které by utužovaly zaběhlá klišé. Je to mj. díky tomu, že jako korespondent má možnost hodnotit, na kolik jsou dané informace relevantní a nakolik je zbytečné se jim věnovat. Přítomnost korespondenta, který v zemi působí dlouhodobě, má možnost vnímat ne pouze aktuální informace, ale i jejich pozadí, tak ve významné míře kultivuje a zpřesňuje obraz, který je předáván dále.

Velkým tématem dnešní doby (a i naší tramvajové diskuse) byly přirozeně dezinformace a to, jak ony utvářejí to, co co si o sobě navzájem myslíme.

Bára Procházková představila výsledek svého internetového průzkumu: Zadala do vyhledavače slova německý / Německo / Tschechien / tschechisch a zjišťovala, jaké zprávy jí Google nabídne. Zajímavé bylo, že informace o Česku a Německu se typově i obsahově výrazně odlišovaly. Zatímco první odkazy, které se ukázaly Němcům, byly obsahově výrazně navázány na praktický život (kde koupit mapu, jaká je cena benzínu, au-pair), v odkazech určených pro Čechy se na poměrně vysokých pozicích objevovaly zprávy z dezinformačních webů. Tyto se velice často vztahovaly k uprchlické tématice.

Pavel i Kilian se shodli na tom, že pro ně konkrétně takové informace znamenají, že často na ně musí (na podnět čtenářů a posluchačů) reagovat, ověřovat jejich pravdivost a následně je dementovat. Právě zde se ukazuje, v čem hlavní rozdíl mezi kvalitní novinářskou prací a informačním tokem ze sociálních sítí spočívá: v pečlivém zkoumání pramenů a konfrontaci několika důvěryhodných zdrojů.

Hosté v naší tramvaji také mluvili o určitém posunu ve společnosti, který v souvislosti s přijímáním informací vnímají: obecně jsou lidé náchylnější více věřit senzacechtivým zprávám, které odporují zdravému selskému rozumu. Častý je totiž jejich přístup, že na světě se děje tolik bizarností, že možné je v podstatě všechno.

Svoboda toku informací na sociálních sítích s sebou samozřejmě nese svá pozitiva i negativa: v současné době platí v Německu zákon, který se snaží čelit dezinformacím a omezuje příspěvky na sociálních sítích. Na jednu stranu je dopad jistě pozitivní a svět sociálních sítí je o množství pochybných zpráv čistší, na druhou stranu v Německu samotném narážíme na otázku svobody slova a jejího omezování, který s sebou tento přístup také nese. V neposlední řadě jde i o přístup k satiře, která v tomto prostředí určitě nemůže fungovat, poznamenal Pavel Polák.